Šelmy psovité
Většina psovitých šelem žije v menších skupinách. Každou tvoří obvykle jedna rodina. Někdy se několik rodin spojuje ve smečku. Psovití jsou tedy narozdíl od většiny ostatních vysoce společenská zvířata. Pravděpodobně proto pochází z této čeledi i jeden z největších přátel člověka - pes. Ze smyslů mají psovití silně vyvinutý čich. Mají nejlepší čich ze všech savců. Například pes poznává čichem dokonce i pánovu náladu. Také sluch psovitých je znamenitý. Pes může vnímat i tak vysoké tóny, jaké lidské ucho už neslyší. Toho se využívá například při výcviku s pomocí "bezhlasých píšťalek".
VLK:Canis lupus
Dnes u nás vlci trvale nežijí. V zimě se k nám mohou zatoulat ze Slovenska.
Velikost smečky se většinou pohybuje mezi 2 - 8 jedinci, přičemž nejobvyklejší počet je 6 - 7. Vzhledem k sociálním vazbám a způsobu jejich vzniku jsou téměř všichni členové smečky příbuzní. Základním prvkem každé smečky je pár. Mláďata začnou cestovat s rodiči až na podzim a zůstávají s nimi celou zimu, aby se naučili lovit.Velmi podobný obyčejnému ovčákovi. Liší se od něho nižším šikmým čelem a šikmo položenýma očima.
PES DINGO : Canis dingo
Australský zdivočelý pes s nejasným původem.Je to ale statná šelma vážící až 25kg. Australané dinga vysloveně nenávidí, protože způsobuje velké úbytky jehňat a ovcí. V Queenslandu ubylo za 11let 600 tisíc ovcí, to je v hodnotě 6 miliónů dolarů. Dingo je také považován za krvežíznivé zvíře, schopné zabíjet, i když nemá hlad. Je to ohrožený druh.
Liška obecná : Vulpes vulpes
Žije v lesnatých krajích, v horách i nížinách. Pověsti o tom že liška loví zajíce jsou jen pověry, protože by ho na svých krátkých nohách nedohnala. Denně loví 20 hlodavců v okrsku 10km. Na jaře přicházejí mláďata. Mláďata opouštějí
noru ve věku 4-6 měsíců. Žije v Evropě, severní Africe, Asii a Severní Americe.
Nejčastěji zrzavý kožich a dále temný, hnědý, černohnědý a téměř černý. 108 - 112 cm, samice je menší než samec.
Liška polární:Alopex lagopus
Málokterý obyvatel arktických oblastí je tak dobře vybaven pro přežití v místech věčného chladu jako polární liška. Není vybíravá, pokud jde o stravu, a v hubené sezóně rodí jen tolik mláďat, aby se všechna dokázala uživit. Když se stočí do bělostného zimního kožíšku, může ve spánku přečkat i ty nejtvrdší mrazy. Obyvatelé oblastí pod hranicí věčného sněhu nemají lehký život. Půda je tu devět měsíců v roce zmrzlá a za prudkých zimních bouří klesá teplota často až na minus padesát stupňů Celsia. V prosinci zapadne bledý sluneční kotouč a znovu se vynoří až po dlouhých dvou měsících. V takových podmínkách přežívá jen málo druhů, kromě lišky polární např. medvěd lední nebo pižmoň polární. Většinou je liška polární samotářským lovcem.
ZÁVĚR ŠELEM PSOVITÝCH:
Moje představa o psovitých šelmách se potvrdila, ale jediný pes Dingo mě zaujal, protože je to velice zajímavá zvíře, které nemá jasný původ a to ho činní,
tak zajímavým. Nevěděl jsem že liška polární muže vydržet ty nejtvrdší zimy jako je třeba mínus padesát stupňů Celsia a že je jako jediná z těchto vypsaných šelem většinou samotářským lovcem.