Globální oteplování
Kromě katastrof, které nyní
způsobuje globální oteplování naší planety, může Zemi čekat stejný osud
jako Venuši a teploty u nás dosáhnou za pár desítek či stovek let až
550° C!
Jev, podporovaný tzv. skleníkovým
efektem. Je to efekt, při kterém oxid uhličitý zabraňuje úniku tepla ze
Země do vesmíru. Oteplování je pomalé, ale za to minimálně dvě stě let
nezastavitelné (při dnešním rozsahu na Zemi). Hrozbou by nám měla být
například nedaleká planeta Venuše. Zde jev globálního oteplování
započal před několika milióny let a pokračuje dodnes. Dnes je na
povrchu Venuše v noci až 550° C. A přitom tato planeta bývala stejná
jako Země, měla i vodu, která se z ní v průběhu let vypařila. Dalším
problémem je oslabování ozónové vrstvy. To má za následek vnikání
jedovatého ultrafialového záření do Zemské atmosféry. Dnes je ještě
toto množství relativně zanedbatelné, ale tato vrstva se nezastavitelně
oslabuje. Příčinou toho jsou jedovatá freony, které se od 50. let
dávali do chladících zařízení. Tyto freony v průběhu let začali unikat
do atmosféry a pokračují dodnes. Molekula plynu freonu stoupá k ozónové
vrstvě 20 - 50 let a jedna molekula freonu zničí miliardu molekul
ozónu! Budoucnost také nevypadá příliš růžově - extrémní množství
freonů bude do atmosféry unikat až do roku 2060. po tomto roce by se
již mělo proudění ustalovat.
Počítačem generované předpoklady změn povrch. teploty do roku 2050. Červené a oranžové odstíny označují zvýšené teploty. |
Planeta
Venuše - náš nejbližší planetární soused měl před milióny let stejný
osud jako má dnes (pokud s tím nic neuděláme) naše Země. Jednoho dne se
teplota začala zvyšovat až to vedlo k pozvolnému roztávání ledovců na
severním a jižním pólu planety. Když se průměrná teplota zvýšila na bod
varu, voda začala se postupně rozkládat na molekuly. Po rozložení bylo
na planetě enormní množství kyslíku a prostředí začalo být vysoce
hořlavé a vznětlivé. Dále, spolu s ohni, které postihly celou Venuši,
se z povrchu začal uvolňovat oxid uhličitý (vázal k sobě zbylý kyslík).
A jak jsem již zmínil, tak tento oxid způsobuje skleníkový efekt. Na
planetu tedy ve dne dopadalo teplo a přes noc nestihlo uniknout do
vesmíru. Tento zákon se odborně nazývá řetězová reakce - jak se jednou
spustí, tak ji de fakto nelze zastavit.
Náš
další soused Mars měl zase opačný problém. Z jeho atmosféry (s největší
pravděpodobností v důsledku chladu) nebezpečný CO2 klesl a usadil se
pod povrch. Nastala zima - voda zamrzla a CO2 doslova zkameněl. Z řídké
atmosféry unikl kyslík a planeta zůstala chladná a pustá.
Země má z těchto tří planet nejdelší předpoklad života, protože se
nachází v dobré vzdálenosti od naší hvězdy. Celé tisíciletí se tu
střídaly tropická vedra a kruté zimy, ale po nástupu člověka se vše
změnilo. První technická revoluce přinesla parní stroje - ale pod kotli
se již zatápělo uhlím a to spalováním ničí životní prostředí. Dále pak
nastoupila energie získávaná z uranu, a ta má havarijní následky velmi
špatné (viz Černobyl - 2. největší jaderná katastrofa v dějinách).
Dalším faktem je, že 90. léta minulého století byla nejteplejší v
dějinách lidstva - průměrná teplota na Zemi se zvedla o několik ° C.
Dnešní
situace na Zemi začíná nabírat velmi vysokou rychlost a člověk nemůže
nijak zasáhnout. Dnešní povodně a naproti tomu sucha, 15° C v zimě a
sníh padající v létě na Kanárských ostrovech (před několika lety) jsou
jen začátky ukázek přírodní síly, postupné devastace naší planety.
Lidstvo tak položilo základy Biblické Apokalypse.